Poslední dobou hodně slýchávám o zajímavostech, které se týkají lidského těla a jeho historického vývoje, a napadá mně, že bych to měla shrnout a uspořádat si myšlenky. Proto tvořím tento přehled. Předesílám ale, že nejsem antropolog a tento výčet mnou není podložen, takže to neberte jako vědeckou studii, spíše jako zajímavost a shrnutí nejrůznějších teorií, které se ke mně dostaly.
Celé to začalo tím, že Jakub prachař v jedné nejmenované soutěži přišel s tím, že varhánky na prstech, když trávíte ve vodě více času, mají původ v biologii a že by měly umožňovat lépe chytat ryby do rukou. Velmi zajímavé. Už tehdy jsem měla pár útržků z teorií o evoluci, například že Karpálními tunely nemůže trpět každý, protože spousta lidí je ani nemá. Původním účelem bylo prý šplhání po stromech opic, ale kvůli vývoji a nepotřebě této části paží už u spousty lidí zakrněly. Tak se nabízela otázka, co ještě může být biologické a z těchto jednotlivých střípků nyní uvedu výčet.
Tak třeba „stařecký zápach”, způsobený změnou biologie těla, měl z hlediska vývoje takový význam, že jeho přítomnost ve smečce či skupině upozorňovala ostatní jedince, že se mezi nimi nachází zranitelnější člen. Reflex zvracet, když zvrací jiní, by měl mít zase původ v dobách sběračů bobulí a zvracení jednoho mělo vyvolat zvracení i jiných, protože to, co pozřel první, zřejmě prozřeli i ostatní a bylo to očividně jedovaté nebo nejedlé. Jinde jsem zase slyšela, že rozdělení “ranní ptáče” a “noční sova”, které určuje, jestli jste dbělí spíše ráno nebo v noci, pochází také z dob opičích tlup, které měly určené, kdo bude hlídat smečku ve dne a kdo v noci. Tyto predispozice v nás pak měly přetrvat dodnes.
K tomu patří vlastně i vybavení organismu systémem „bojuj nebo uteč”. Reakce na nebezpečí je v nás hluboce zakořeněna a v případě potřeby útěku reaguje tělo třeba tím, že prokrví končetiny, při očekávaném boji zas nahrne krev do mozku a kolem důležitých orgánů… problémem je, že reakci dnes už spouštějí jiné podněty, jako je stres, a reakce těla tudíž není mnohdy adekvátní. Z toho se pak může vyvinout třeba úzkost, ale to jsme odbočili. Jiné biologické znaky, jenž se staly evoluční výhodou, nebo ty usnadňující přežití, jsou samozřejmě palec v opozici, větší hlava proti tělu a tudíž rození „nošenců”- protože jejich hlava je příliš těžká na udržení při chůzi; nebo také husí kůže, původní reakce topoření chloupků pro ochranu před zimou či vystrašení nepřátel. To jsou mnohá ze známých případů, které jsem zmínila okrajově.
Zajímavým mi přišlo i zjištění, že při kýchání se oči automaticky zavírají, aby se do nich nedostaly bacily či mikroby z úst, a že tuto reakci nelze překonat. Ještě zmíním pohyb rukou při chůzi, který je pozůstatkem chození po čtyřech, to nemusím vysvětlovat.
To bylo několik věcí, které se ke mně donesly. Pokud ještě narazím na nějaké zajímavosti, dozvíte se o nich v dalším článku.
Napsat komentář